Na Těšínsko zavítal také František Ferdinand d’Este

|
Těšínsko
| 14. Červen 2014 - 16:09

Kdo by neznal větu „Tak nám zabili Ferdinanda“ z Haškova světoznámého románu. Týkala se muže, jehož smrt v bosenském Sarajevu posloužila jako záminka k rozpoutání první světové války. Nebyl to totiž nikdo jiný než následník rakousko-uherského trůnu, arcivévoda František Ferdinand d’Este. 

Tak jako řada jiných významných Habsburků té doby, také on občas zavítal na Těšínsko. Ve čtvrtek 30. září 1906 přijel do Těšína, kam dorazil přímo z Vídně zvláštním vlakem kolem 15. hodiny, aby se zúčastnil velkých vojenských manévrů za účasti samotného císaře Františka Josefa I.

Vojenské manévry a „genocida“ bažantů

Panovník přijel na těšínské nádraží zhruba o dvě a půl hodiny později, zatímco následník trůnu se mezitím ubytoval na zámku, kde pak uvítal císaře. Vojenské cvičení na Těšínsku započalo už na druhý den. Mocnářův doprovod tvořila kromě arcivévody také celá řada vojenských a dvorních hodnostářů. V neděli 2. září  následovala jednodenní přestávka. František Josef se v 8 hodin vydal do farního kostela sv. Máří Magdalény, kde se zúčastnil takzvané tiché mše, bez zpěvu a bez doprovodu varhan, kterou celebroval kardinál Jiří Kopp, kníže biskup vratislavský. Bohoslužby se zúčastnil také František Ferdinand d’Este. Císař pak celý den věnoval pobytu v Těšíně a udělování četných audiencí. Následující dva dny pak pokračovala bojová příprava, zatímco ve středu 5. září monarcha odcestoval zpět do Vídně. Následník trůnu odjel do hlavního města monarchie tentýž den.

 Na Těšínsko opět přijel o dva roky později, tentokrát do Karviné, aby 26. října 1908 v dnes už neexitujícím zámku Solca navštívil hraběte Jindřicha Larisch – Mönnicha. Zdržel se tam dva dny. Po boku svého hostitele se zúčastnil honu na bažanty v jeho vyhlášených honitbách. Aristokratické lovecké kratochvíli padlo za oběť víc jak tři tisíce těchto krásných opeřenců. Na další dvoudenní návštěvu zámku Solca se zastavil 16. listopadu 1909 cestou z Německa. Tentokrát ho doprovázela manželka Žofie Hohenbergová, rozená Chotková. I teď se s hrabětem a dalšími aristokraty vydal na lov bažantů a lišek do okolí Ráje (nyní součást Karviné) a Německé (nyní Dolní) Lutyně. Lovci s modrou krví zastřelili celkem 4 400 bažantů, z toho jen arcivévoda ulovil 1 200 kusů. Lišku se nepodařilo skolit ani jednu. Urozený pár pak odjel do Vídně.  Pozvání hraběte Larische na hon přijal také koncem října 1911. Tehdy se muselo rozloučit se životem  2615 bažantů, z toho 735 z nich arcivévodovou zásluhou.

Podmínkou získání dědictví výuka italštiny

Arcivévoda František Ferdinand d’Este  se narodil 18. prosince roku 1863 v Grazu jako nejstarší syn druhého mladšího bratra císaře Františka Josefa I., arcivévody Karla Ludvíka. Když mu bylo osm let, jeho matka, princezna Marie Anunciáta Bourbonsko-Sicilská, zemřela v osmadvaceti na tuberkulózu. Jeho mladšími bratry byli Otto František Josef a Ferdinand Karel Ludvík. Měl také mladší sestru Markétu Žofii. V roce 1873 se otec znovu oženil, tentokrát s princeznou Marii Terezii Portugalskou. Byla to dobrá volba,  nová manželka se stala pro jeho děti dobrou, láskyplnou matkou.  Arcivévodovi se dostalo kvalitního vzdělání. Jeho velkou zálibou, která časem začala nabývat až patologických rozměrů, byl už od dětství lov. Během svého života údajně zastřelil téměř tři sta tisíc (!) zvířat. 

Bezdětný vévoda z Modeny František V. Modenský nabídl Karlu Ludvíkovi, že ustanoví jednoho z jeho synů svým dědicem pod podmínkou, že chlapec přijme rodové jméno d‘Este a naučí se během jednoho roku obstojně italsky. Mladší Otto odmítl, protože se mu nechtělo učit jižanskou řeč, jeho bratr naopak souhlasil. Výuku sice horko těžko zvládl, k italštině ale získal doživotní averzi. Když František  z Modeny zemřel, Františku Ferdinandovi bylo pouhých dvanáct let. 

O dva roky později získal hodnost poručíka a vstoupil do armády. Kromě střelby na zvěř také rád cestoval. V roce 1885 navštívil Egypt, Turecko, Sýrii i Palestinu. Dva roky nato koupil zámek Konopiště na Benešovsku. Nově nabyté sídlo nechal přestavět v historizujícím stylu a jeho okolí v krajinářský park. Založil také Růžovou zahradu se skleníky, kde se dodnes pěstují palmy a další teplomilné rostlinstvo. Do zámeckých interiérů umístil své rozsáhlé umělecké sbírky. Nechybí ani značná část jeho loveckých trofejí. Zbraně z jim založené Estenské zbrojnice patří k nejcennějším a nejvýznamnějším ve střední Evropě. Více informací o Konopišti poskytne web www.zamek-konopiste.cz. V Čechách mu  patřil také zámek Chlum u Třeboně.

„Nerovné“ manželství

V roce 1889 spáchal sebevraždu jediný syn císaře Františka Josefa I., korunní princ Rudolf, se kterým se František Ferdinand přátelil. Neoficiálním následníkem trůnu se stal arcivévodův otec Karel Ludvík. Na přelomu let 1892 a 1893 podnikl cestu kolem světa. Přitom se podíval například na Ceylon (nyní Srí Lanka), do Indie, Číny, Japonska a Spojených států amerických. Ani tehdy se nebránil příležitostem k lovu, například na Ceylonu zastřelil několik slonů. Své zážitky vydal v roce 1895 knižně ve Vídni. V tomtéž roce onemocněl stejně jako kdysi jeho matka, tuberkulózou. Na rozdíl od ní  se však za tři roky uzdravil.

Mezitím zemřel na tyfus jeho otec. Následnictví připadlo arcivévodovi. Po usednutí na trůn jako František II. měl v plánu přeměnit monarchii ve federaci a zrušit dualismus, který ji dělil na rakouskou a uherskou část. Dne 1. července 1900 se oženil v severočeských Zákupech s dvorní dámou kněžny Izabely von Croy – Dülmen, hraběnkou Žofií Chotkovou. Kněžna byla manželkou těšínského knížete Bedřicha. Předtím se jim dařilo jejich lásku řadu let skrývat. Když se záležitost s hraběnkou Chotkovou donesla k císaři, snažil se následníka trůnu všemožně odradit od plánovaného sňatku. Když viděl, že arcivévoda se žádnému nátlaku nepodvolí, nakonec se svatbou souhlasil. Jednalo se ovšem o tzv. sňatek morganatický, protože Žofie nebyla arcivévodovi stavovsky rovná. Kvůli tomu se nemohla stát císařovnou, jejich budoucí potomci neměli právo na následnictví a nesměly používat jméno Habsburk.

Po sňatku byla Žofie povýšena na kněžnu a v roce 1909 na vévodkyni z Hohenbergu. Manželé žili převážně na Konopišti. Jejich svazek sice nebyl z hlediska upjaté dvorní etikety rovný, nicméně harmonický a spokojený. Narodily se jim čtyři děti, nejmladší syn ale v roce 1908 zemřel u porodu. Prvorozená  Žofie přišla na svět v roce  1901. O rok později se narodil  Maxmilián a v roce 1904 Arnošt. Jako poslední zesnula v roce 1990 nejstarší Žofie.   

V ulicích Sarajeva číhala smrt

Koncem června 1914 František Ferdinand a Žofie se vydali do Sarajeva v Bosně a Hercegovině, kterou šest let předtím Rakousko – Uhersko anektovalo. Během vojenské přehlídky, dne 28. června, na arcivévodu v sarajevských ulicích číhalo šest atentátníků.  Nejprve jeden z nich hodil na jeho auto bombu. Ta se ale odrazila od stažené střechy a explodovala pod čtvrtým vozem. Střepiny zranily dvacet lidí. Zbývajících pět aut se vydalo k sarajevské radnici. Tam se František Ferdinand rozhodl, že navštíví zraněné v nemocnici. Tato informace se ale nedostala k řidičům, kteří pak špatně odbočili. Tehdejší guvernér Bosny a Hercegoviny Oskar Potiorek jim proto nařídil zastavit a pak couvat. Naneštěstí automobil následníka trůnu přitom zastavil před lahůdkářstvím, kam si jeden z atentátníků, Srb Gavrilo Princip, odskočil koupit sendvič. Nečekané příležitosti náležitě využil. Vyšel z krámu, vytáhl zbraň a dvakrát vystřelil. První kulka zasáhla Žofii do břicha, druhá arcivévodu do krku. Oba zemřeli během několika minut. Poslední slova následníka trůnu měla být údajně tato: „Žofie, Žofinko, neumírej mi, zůstaň naživu pro naše děti.“ Jeho prostřelená uniforma se stopami krve a automobil, ve kterém jel, se nacházejí ve Vojenském muzeu ve Vídni.

Jelikož vrahovi bylo teprve devatenáct let, nemohl být popraven, a tak vyfasoval dvacet let těžkého žaláře. V drsných podmínkách vojenské pevnosti Terezín si však odseděl pouze čtyři. Onemocněl totiž tuberkulózou a přišel nejprve o ruku, ve třiadvaceti letech pak o život. Následnictví připadlo nejstaršímu synovi arcivévodova bratra Otty. František Josef Karel usedl na vladařský stolec v roce 1916 jako poslední rakousko – uherský císař Karel I. Jeho vláda trvala pouhé dva roky.

Autor: 
Česlav Gamrot

Další články - Historie

ZA CÍSAŘE, ZA VLAST! Vlastenecky laděná pohlednice Těšína z období první světové války. Je na ní také císař František Josef I. a následník trůnu Karel František Josef. V roce 1916 starý císař zemřel a na jeho místo nastoupil korunní princ. FOTO FOTOPOLS

Před sto lety, tedy roce 1916, Rakousko-uherská mašinérie začala pociťovat nedostatek základních prostředků. Úřady se čím dál více odvolávaly na vlastenectví a obětavost obyvatelstva v zázemí.

Historie | 11.08.2016 - 13:31

Letos v září tomu bylo už více jak tři sta třicet let, kdy vojska Osmanské říše pod vedením velkého vezíra Kary Mustafy oblehla Vídeň. Ohroženému městu  přispěchal na pomoc polský král Jan III. Sobieski,...

Historie | 04.11.2015 - 21:41

Málokdo měl takový technický talent jako on. Vyznal se v jemné mechanice hodin, v čerpadlech i v parních strojích. Jedná se o Josefa Božka, rodáka z Těšínska, který hledal a našel...

Historie | 22.09.2015 - 12:27

Konczakowském, významném těšínském podnikateli a zároveň jednom z největších sběratelů starožitností v Evropě, uspořádaly  historičky Irena French a Irena Kwaśny.

Historie | 30.07.2015 - 12:29