Návštěva posledního císaře v Těšíně

|
Český Těšín
| 10. Září 2014 - 15:59

Během adventu roku 1916 do Těšína přijel poslední císař Karel I. a zároveň vrchní velitel armády. Generální štáb (Armeeoberkomando - AOK) sídlil v budově gymnázia arcivévody Albrechta (dnešní Liceum Ogólnokształcące im. Osuchowskiego). Bylo to necelé dva týdny po smrti Karlova předchůdce – Františka Josefa I.

Mrtev je císař, ať žije císař

Devětadvacetiletý císař  přijel na těšínské nádraží zvláštním dvorním vlakem 3. prosince 1916 kolem 7,40 hodin. Po slavnostním uvítání na nástupišti nasedl do připraveného zastřešeného automobilu, který ho zavezl na těšínský zámek arcivévody Bedřicha. Ulice s vlajícími vlajkami s černými stužkami (kvůli nedávnému úmrtí Františka Josefa), byly lemovány jásajícími davy. Na zámku se zúčastnil mše, potom přijímal důstojníky generálního štábu, včetně jeho šéfa, polního maršála barona Conrada von Hötzendorfa. Ten byl z císařova rozhodnutí od 1. března 1917 z této funkce odvolán. Po válce se rozloučil s armádou, přestěhoval se do Innsbrucku, kde se věnoval psaní, teologii a filozofii. Generální štáb byl přestěhován do městečka Baden u Vídně a dosavadní vrchní velitel c. k. armády arcivévoda Bedřich se stal zástupcem nového císaře. V únoru 1917 ho ale Karel definitivně odvolal z vedení.

Dne 5. prosince se císař vydal do hlavního štábu spojenecké německé armády, sídlil na zámku v nedalekém městečku Pszczyna, aby navštívil císaře Viléma II. Cestou projížděl přes Skoczow, potom Bielsko, kde se ve 12,15 hodin zastavil na náměstí.  O tom, že tak významný host má projíždět městem, se jeho konšelé dověděli na poslední chvíli, přesto byli schopni i s obyvatelstvem připravit svému panovníkovi důstojné přivítání. Po návratu do Těšína císař přijal rakouského předsedu vlády Ernesta von Körbera. Krátce nato - 13. prosince, premiér Předlitavska podal demisi.

Pro změnu 6. prosince Karel pobýval celý den ve městě. Po 13. hodině ho navštívil císař Vilém společně s polním maršálem Paulem von Hindenburgem, generálem pěchoty Erichem Ludendorffem a důstojníky ze svého doprovodu. Oba panovníci debatovali o probíhajících vítězných bojích v Rumunsku, obsazení Bukurešti a dobytí důležitého železničního uzlu Ploješť. Odpoledne strávili na vojenské poradě a pak německý host odjel zpátky do Pszczyny. V noci se  mladý panovník vrátil zpět do Vídně.  Dne 7. prosince kolem 7. hodiny byl již na zámku Schönbrunn u své rodiny.  

Snídaně na nástupišti   

Karel I. se na Těšínsku objevil opět 28. září 1917. Tehdy se německý císař Vilém vracel z východní fronty, pobýval v Rumunsku, Bukovině a Haliči. Aby se s ním Karel mohl setkat na rakouském území, vyrazil den předtím ve  22.30 hodin z rakouského Reichenau an der Rax, kde před pěti lety přišel na svět jeho nejstarší syn a následník trůnu Otto a kde nyní pobýval. Oba spojenci si dali sraz v Dziedzicích (nyní Czechowice - Dziedzice) poblíž Bielska. Karel tam přijel několik minut před příjezdem německého dvorního vlaku. Panovníka v uniformě pruského polního maršála doprovázel mimo jiné nový šéf rakousko-uherského generálního štábu generál pěchoty baron Artur Arz von Straußenburg a vojenský zplnomocněnec, pruský generál Cramon.

Vlaková souprava s německým vladařem dorazila přesně v 8.30 hodin. Vilém měl na sobě uniformu rakousko-uherského polního maršála. Oba panovníci se přivítali polibkem a podáním ruky. Po krátkém rozhovoru si navzájem představili členy svého doprovodu. Karel I. pak nastoupil do německého vlaku, se kterým jel se svým německým protějškem až do Bohumína, kam dorazili v 9.44 hodin. Tam oba vystoupili na nástupiště, kde posnídali. Krátce nato se Vilém rozloučil, nastoupil do vagonu a odjel. Mezitím do Bohumína přijel Karlův vlak, ve kterém se mladý panovník vrátil do Reichenau. 

Sarajevský atentát ho vynesl na trůn

Poslední císař Rakouska – Uherska se narodil 17. srpna 1887 na zámku Persenbeug jako starší ze dvou synů arcivévody Oty Františka Josefa, známého skandalisty. Jeho dědeček Karel Ludvík byl mladším bratrem císaře Františka Josefa I., otcův starší bratr František Ferdinand d’Este následníkem rakousko – uherského trůnu. Vzdělával se na Skotském gymnáziu ve Vídni (přírodovědné předměty), poté následovaly dva roky studia na Karlo-Ferdinandově universitě v Praze, učil se tam českou historii, právo a jazyky, včetně češtiny. Do roku 1912 vystřídal řadu vojenských posádek v Čechách a Haliči (Kolomyja). U vojáků byl velice oblíben, také díky své kamarádské povaze a nespornému charisma. V jednadvaceti letech byl povolán jako nadporučík dragounů do Brandýse (tehdy Brandejs) nad Labem – Staré Boleslavi.  Tamější zámek koupil v roce 1917 do osobního vlastnictví už jako císař.

V říjnu 1911 se oženil s arcivévodkyni Zitou Bourbonsko – Parmskou, byla celoživotní oporou i v těch nejtěžších dobách. Po zavraždění Františka Ferdinanda d’Este v bosenském Sarajevu se stal korunním princem. Krátce nato byl přidělen k vrchnímu velení armády v Těšíně. Zúčastnil se bojů první světové války v Haliči a v jižním Tyrolsku. Po smrti Františka Josefa 21. listopadu 1916 usedl na trůn. Půl roku předtím se mu narodil třetí syn Felix. Dne 30. prosince 1916 se nechal korunovat uherským králem. Soustředil se hlavně na jednu jedinou věc – zastavení války. Němci jeho snahy nechtěli akceptovat, byli přesvědčení, že mají velkou šanci dosáhnout vítězství. Patřičnou odezvu nenašel ani u dohodových mocností, proti byla zejména Francie. Navíc proti sobě pobudil německé nacionalisty ve své říši.  

I když byl  spojencem Německa, neměl bytostný zájem na tom, aby se tato země stála vítěznou mocností. Už v roce 1916 se rakouské velení dostalo do německého područí. Karel neměl pravomoci velitele, bylo vytvořeno tak zvané jednotné velení armády. O válečných operacích nerozhodoval on, ačkoliv byl vrchním velitelem rakousko-uherské armády, ale němečtí generálové Paul von Hindenburg a Erich Ludendorff. Karlovi se podařilo prosadit jen některá humanitární opatření. Stavěl se proti útokům na nemocnice, kostely a civilní objekty. Mimořádná na svou dobu  jsou jeho opatření v sociální oblasti, Rakousko-Uhersko se díky němu stálo první zemí na světě, kde vzniklo ministerstvo sociálních věcí. Obnovil ústavnost, svolal parlament, vyhlásil amnestii pro dva a půl tisíce politických vězňů. Řada lidí tak unikla hrdelním trestům, také čeští politici Karel Kramář a Alois Rašín. Ostatně k popravám odmítl dát souhlas už Karlův předchůdce František Josef. V roce 1917 jim mladý císař daroval i svobodu.

Z císaře blahoslaveným

Dne 16. října 1918 spatřil světlo světa Manifest císaře Karla I. Národům mocnářství nabízel spolkové uspořádání.  Monarchie měla mít společné jen tři věci: královské a císařské tradice, zahraniční politiku a mnohonárodnostní armádu. Vše ostatní by spadalo do kompetencí vlád jednotlivých zemí. Avšak ani tato velkorysá panovníkova nabídka nezastavila rozpad Rakouska – Uherska. Po prohrané válce a dvou neúspěšných pokusech ujmout se vlády v Maďarsku skončil i s rodinou v exilu na portugalském ostrově Madeira. Tam také 1. dubna 1922 skonal na těžký zápal plic. Bylo mu pouhých čtyřiatřicet let. Smutný konec člověka, který si rozhodně zasloužil lepší osud.

Pohřbu se zúčastnilo na 30 tisíc lidí. Pohřben je v kostele Nossa Senhora do Monte v madeirském hlavním městě Funchalu. Dne 3. října 2004 papež Jan Pavel II., půl roku před svým skonem, blahořečil císaře Karla I. Stalo se tak hlavně díky jeho mírotvorným snahám a faktu, že byl vnímán jako vzorný manžel a otec. Ostatně podle polské Wikipedie Karol Wojtyła obdržel své jméno na počest posledního rakousko-uherského císaře, a to z rozhodnutí jeho otce, bývalého důstojníka v  c. k. armádě. A když se papež jednou setkal se Zitou, sdělil ji, že ho těší, že se mohl setkat s císařovnou svého otce. V roce 2008 císařův vnuk, arcivévoda Rudolf d’Autriche, věnoval klášteru na Jasné Hoře v Częstochové relikvii svého slavného dědečka v podobě malé části kosti. 

 Karel se Zitou měli spolu osm dětí, nejmladší dcera Alžběta se narodila teprve za několik měsíců po smrti otce. O jejich výchovu a vzdělání se pak vzorně starala Zita. Dožila se požehnaného věku – naposledy vydechla 14. března 1989, bylo ji téměř osmadevadesát let. Nejstarší syn, již zmíněný Otto von Habsburg, zemřel 4. července 2011 jako osmadevadesátiletý, tři roky před tím obdržel čestné občanství Brandýse nad Labem – Staré Boleslavi. Jako poslední potomek urozeného páru skonal 6. září 2011 v mexickém San Angelu ve věku pětadevadesáti let Felix Rakouský.

Autor: 
Česlav Gamrot

Další články - Historie

ZA CÍSAŘE, ZA VLAST! Vlastenecky laděná pohlednice Těšína z období první světové války. Je na ní také císař František Josef I. a následník trůnu Karel František Josef. V roce 1916 starý císař zemřel a na jeho místo nastoupil korunní princ. FOTO FOTOPOLS

Před sto lety, tedy roce 1916, Rakousko-uherská mašinérie začala pociťovat nedostatek základních prostředků. Úřady se čím dál více odvolávaly na vlastenectví a obětavost obyvatelstva v zázemí.

Historie | 11.08.2016 - 13:31

Letos v září tomu bylo už více jak tři sta třicet let, kdy vojska Osmanské říše pod vedením velkého vezíra Kary Mustafy oblehla Vídeň. Ohroženému městu  přispěchal na pomoc polský král Jan III. Sobieski,...

Historie | 04.11.2015 - 21:41

Málokdo měl takový technický talent jako on. Vyznal se v jemné mechanice hodin, v čerpadlech i v parních strojích. Jedná se o Josefa Božka, rodáka z Těšínska, který hledal a našel...

Historie | 22.09.2015 - 12:27

Konczakowském, významném těšínském podnikateli a zároveň jednom z největších sběratelů starožitností v Evropě, uspořádaly  historičky Irena French a Irena Kwaśny.

Historie | 30.07.2015 - 12:29