Oddíly Jana III. Sobieského prošly Těšínem

| 4. Listopad 2015 - 21:41

Letos v září tomu bylo už více jak tři sta třicet let, kdy vojska Osmanské říše pod vedením velkého vezíra Kary Mustafy oblehla Vídeň. Ohroženému městu  přispěchal na pomoc polský král Jan III. Sobieski, část jeho vojsk prošla tehdy Těšínem.

Jak uvedl historik Michael Morys Twarowski v radničním zpravodaji Wiadomości Ratuszowe z 30. září 2013, Těšín se ocitl na trase polských jednotek spěchajících na pomoc obležené Vídni. Nejednalo se však o hlavní síly v čele s králem, ale o předvoj vedený polním korunním hejtmanem Mikulášem Sieniawskim. 

Přejezd přes Těšín

Zhruba dva tisíce vojáků, hlavně jezdců, vyrazilo 14. srpna z Krakova, na druhý den už byli v Bielsku. V Těšíně se objevili 16. srpna, další den odpočívali a 18. srpna dorazili do Frýdku.

Leopold Innocent Polzer, starosta Těšína v 1735 až 1750 psal v prvním roce ve funkci o mnoha výtržnostech, kterých se Sobieského vojáci měli dopouštět na území města, zejména v hospodách, kde rozbíjeli sklenice i okna, jelikož kořalka byla podle nich příliš slabá.

Polzer byl dědečkem významného činovníka, pedagoga a zakladatele Muzea Śląska Cieszyńskiego, kněze Leopolda Jana Šeršnika. Polzerův zápis se na přelomu 19. a 20. století stal předmětem sporu mezi německými a polskými historiky. První zdůrazňovali výtržnosti páchané vojáky, druzí argumentovali tím, že hospodští, dolévaje do kořalky vodu, mohli jisté spory vyprovokovat sami.         

Podstatně smířlivější postoj zaujal Alois Kaufmann, v čele města stál v letech 1814 až 1847. Zdůraznil, že Sobieski byl zachráncem Vídně, a ačkoliv se jeho vojáci v Těšíně dopustili jistých excesů, za vše platili hotově. A v dobových úředních spisech se nedochovaly žádné stížnosti na jejich chování. Ostatně jejich způsoby se nijak nelišily od chování armád 17. století. Navíc v Těšíně byli vnímání jako poslední záchrana před tureckým nebezpečím, které tam nikdo nebral na lehkou váhu.      

Kaufmann byl jedním z žáků výše zmíněného Šeršnika, je také autorem čtyřdílné Kroniky města Těšína, líčí dějiny města od jeho začátků až do roku 1822. Sepsal ji v němčině na základě často dnes již neexistujících dokumentů z městského archivu, nejdřív je sám roztřídil a uspořádal. Čtyřdílná kronika je dodnes základním pramenem informací o dějinách města nad Olzou.

V 17. století Těšín musel udržovat zesílenou stráž a vojenskou posádku v pevnosti na jablunkovských Šancích. Když se muslimské hordy objevily u Vídně, jejich invaze na Těšínské Slezsko nabyla reálných obrysů jako nikdy předtím. Pokud by se je tehdy nepodařilo zastavit, mezi tisícovkami dalších evropských měst, které by pak dobyly, by se nepochybně ocitl i Těšín.     

Velké vítězství

Dne 3. září se spojenecké armády setkaly ve městě Tulln an der Donau. Tam Jan III Sobieski převzal velení  nad spojenými rakouskými, německými a polskými oddíly, tedy zhruba nad 70 tisíci vojáky.

Pod jeho velením pak 12. září 1683 tato armáda rozprášila muslimské nájezdníky v bitvě u Vídně. Město osvobodila po dvouměsíčním obležení. Tím se zastavil další postup Turků do střední Evropy. Protivníka Sobieského, velkovezíra Karu Mustafu, nechal turecký sultán Mehmed IV. za debakl u Vídně popravit.    

Další dva konflikty se odehrály ještě 7. a 9. října u Parkánu (nyní slovenské Štúrovo), kde Turci opět podlehli, ačkoliv polský král málem přišel o život. Jeho vítězství připomíná pomník, odhalený v roce 2008. Zajímavosti je, že ačkoliv město bylo přejmenováno po slovenském národním buditeli Ludovítu Štúrovi, ten tam nikdy nebyl. Zato podle historika Mariusze Makowského navštívil Těšín, kde se 22. listopadu 1848 setkal s budoucím starostou Ludvíkem Kluckim a skupinou slovanských národovců.      

Jan III. Sobieski se narodil v roce 1627 na zámku v Olesku (nyní Ukrajina). V roce 1665 se oženil s Marií Kazimírou Louise de La Grange d'Arquien, dvorní dámou polské královny Ludoviky Marie Gonzagové.  O jedenáct let později  se Sobieski stal králem Polska, a jeho manželka, které říkal zdrobněle Maryšenka, královnou. Z jejich deseti děti se jen čtyři dožily dospělosti.

Jako králi se mu podařilo sjednotit Polsko v nelehkém období, kdy muselo čelit expanzivním snahám ruského cara i švédské agresi. Sobieski byl zkušeným stratégem a znal i cenu kvalitní zpravodajské služby. O své lidi se dokázal dobře postarat. V jeho službách pracoval i kupec Jiří František Kulczycki, měl velký přehled o osmanské kultuře a způsobu života a tak během obležení Vídně v převlečení za tureckého vojáka pronikal do tureckého ležení. Za to mu král umožnil vybrat si z válečné kořisti vše, co uzná za vhodné. A Kulczycki si vybral několik set pytlů s kávou. Za nějaký čas si údajně otevřel první kavárnu ve Vídni. Zalíbení v kávě našli i Sobieski s manželkou.

Zajímavosti z králova života

V době vídeňské anabáze mu bylo už čtyřiapadesát let. Navíc trpěl značnou nadváhou a údajně musel s sebou vozit stolek, s jehož pomocí sestupoval z koně. Navzdory tomu se na bitevním poli osvědčil. K Vídni ho doprovázel jeho nejstarší syn Jakub, přišel na svět ještě předtím, než se Sobieski stál králem.     

Do dějin se zapsal také jako milující manžel a mecenáš řady umělců a také astronomů a matematiků. Jeho nepřátele se o něm vyjadřovali jako o těžkopádném v myšlení, opak byl však pravdou. Od mládí hodně cestoval a naučil se několik jazyků – latinu, angličtinu, francouzštinu, němčinu, italštinu, turečtinu a dokonce i trochu hebrejštinu. Shromáždil na tuto dobu rozsáhlou knihovnu, čítající téměř 1 400 knih. Studoval starořímské spisy, také Tóru a Talmud, vyznačoval se velkou náboženskou toleranci.  Věnoval se i studiu historie Francie.

 Po rozprášení muslimských hord poslal papeži zprávu, která byla parafrázi známého výroku Julia Caesara – veni, vidi,  Deus vicit (přišel jsem, viděl jsem, Bůh zvítězil). Po vítězství u Vídně známý gdaňský astronom Jan Hevelius pojmenoval  na počest Sobieského vítězství souhvězdí  v Mléčné dráze Scutum Sobiescianum (Štít Sobieského), časem ve většině jazyků zkráceného na Štít.

Polský král po sobě zanechal rozsáhlou korespondenci přibližující dobu válečných tažení proti Turkům. V češtině vyšla v roce 1974 v nakladatelství Odeon pod názvem Dopisy Maryšence.  V roce 1677 koupil své milované manželce usedlost poblíž Varšavy Milanów, brzy přejmenovanou na Villa Nova. Latinský název brzy nahradil polský Wilanów. Zemřel 17. června 1696 ve Wilanově, pohřben je na hradě Wawel v Krakově.  

Dvousté výročí bitvy u Vídně si Poláci na Těšínsku chtěli připomenout umístěním pamětní desky na fasádu kostela sv. Máří Magdalény v Těšíně. Tehdejší německé vedení města však s tímto počinem nesouhlasilo. Deska skončila na nějaký čas v Horní Suché. V roce 1933 byla umístěna na Domě Narodovém. O šest let později tabuli zabavili němečtí okupanti, před zničením ji zachránili tři harcerzi (polská obdoba skautů) a jedna žena, riskovali přitom své životy. Od roku 1990 je na domě s popisným číslem 7 na těšínském Rynku.

V roce 2012 italský režisér Renzo Martinelli natočil film Bitva u Vídně, ve kterém si zahrála i řada známých polských herců, jako například Daniel Olbrychski,  Borys Szyc či Piotr Adamczyk. Roli krále Jana Sobieského ztvárnil režisér, scenárista producent a herec Jerzy Skolimowski. A také básník a malíř.        

Autor: 
Česlav Gamrot

Další články - Historie

ZA CÍSAŘE, ZA VLAST! Vlastenecky laděná pohlednice Těšína z období první světové války. Je na ní také císař František Josef I. a následník trůnu Karel František Josef. V roce 1916 starý císař zemřel a na jeho místo nastoupil korunní princ. FOTO FOTOPOLS

Před sto lety, tedy roce 1916, Rakousko-uherská mašinérie začala pociťovat nedostatek základních prostředků. Úřady se čím dál více odvolávaly na vlastenectví a obětavost obyvatelstva v zázemí.

Historie | 11.08.2016 - 13:31

Málokdo měl takový technický talent jako on. Vyznal se v jemné mechanice hodin, v čerpadlech i v parních strojích. Jedná se o Josefa Božka, rodáka z Těšínska, který hledal a našel...

Historie | 22.09.2015 - 12:27

Konczakowském, významném těšínském podnikateli a zároveň jednom z největších sběratelů starožitností v Evropě, uspořádaly  historičky Irena French a Irena Kwaśny.

Historie | 30.07.2015 - 12:29
Tramvaj a automobil na hlavním náměstí v Těšíně na snímku z konce rakousko-uherského období.

Když koncem 19. století spatřily světlo světa první motorové automobily, začaly postupně nahrazovat bryčky, povozy či vozy. Bylo jen otázkou času, kdy se tento převratný vynález objeví i na Těšínsku.

Historie | 10.03.2015 - 12:10