Rok 1916 – Konec války stále v nedohlednu

|
Těšínsko
| 11. Srpen 2016 - 13:31

Před sto lety, tedy roce 1916, Rakousko-uherská mašinérie začala pociťovat nedostatek základních prostředků. Úřady se čím dál více odvolávaly na vlastenectví a obětavost obyvatelstva v zázemí.

ZA CÍSAŘE, ZA VLAST! Vlastenecky laděná pohlednice Těšína z období první světové války. Je na ní také císař František Josef I. a následník trůnu Karel František Josef. V roce 1916 starý císař zemřel a na jeho místo nastoupil korunní princ. FOTO FOTOPOLS
ZA CÍSAŘE, ZA VLAST! Vlastenecky laděná pohlednice Těšína z období první světové války. Je na ní také císař František Josef I. a následník trůnu Karel František Josef. V roce 1916 starý císař zemřel a na jeho místo nastoupil korunní princ. FOTO FOTOPOLS

To mohlo vyjádřit svou loajalitu například formou válečných půjček. Ty, jak ukázal další válečný vývoj, se staly půjčkami nevratnými. Pořádaly se také sbírky potřebných surovin, zejména kovů, dokonce i starého papíru. První sbírka papíru v Těšíně pod záštitou Červeného kříže se uskutečnila 12. května 1916. Těšínskému Červenému kříži vynesla 3 528 korun. Další se konala 9. června téhož roku.

 

Mnoho zvonů tehdy dozvonilo

Vzhledem k tomu, že kostelní zvony byly odlity z vesměs kvalitních kovů, měly jako zdroj vítaných surovin pomoci c. k. armádě k vítězství. Armáda je od farností vykupovala, některé se rozhodly věnovat je zdarma, někdy přidaly různé další kovové předměty. V lednu 1916 se v jednom skladu Košicko-bohumínské dráhy v Těšíně nacházelo 36 větších i menších zvonů, pocházely z různých svatostánků na Těšínsku, byly určeny pro potřeby vojenského průmyslu. Obdobný osud postihl také zvony z mnoha kaplí, zvonic či škol, mnohé tehdy měly věžičky.

Například počátkem srpna 1916 se začalo s demontáží zvonů z kostelních věží ve Fryštátě. Ušetřen nebyl ani nejstarší, starý několik století a opředený legendami. Tehdejší regionální sociálně – demokratické noviny Robotnik Śląski z 9. srpna 1916 sarkasticky poznamenaly, že zatímco kdysi se historické zvony odlévaly z ukořistěných nepřátelských děl, nyní se děla odlévají z historických zvonů.

Ve dnech 8. a 9. srpna přišla řada na evangelické hřbitovní kaple a kostely ve Vendryni, v Karpentné, Bystřici a Nýdku. Ve Vendryni a Karpentné vojáci sundali zvony celé, v Bystřici a Nýdku je rozbili na menší části přímo ve věžích. Dne 12. srpna se demontovaly tři zvony z věže evangelického kostela na Vyšní bráně v Těšíně. Největší ze zvonů vážil úctyhodných 1 096 kilogramů. Řada přihlížejících věřících měla v očích slzy. Těšínský sbor se zavázal, že částku 4384 korun (4 koruny za kilogram), kterou obdržel za největší zvon, věnuje ministerstvu války na fond vdov a sirotků po padlých vojácích a na fond válečných invalidů.

Od 11. do 15. srpna se demontovaly zvony v evangelických farnostech v Ustroni, Cisownici a několika okolních obcích. Menší zvony vojáci snášeli po schodech, větší shazovali. V Ustroni se jeden z nich, vážící 365 kilogramů, dvakrát převrátil ve vzduchu a pak se zabořil hluboko do země. Druhý se po dopadu na zem rozbil na devět části. Shazování ustroňských zvonů přihlíželo mnoho zvědavců, byl mezi nimi i pan Drózd, jehož otec v  roce 1853 dva z nich přivezl vlastním koňským povozem z obce Pruchna. Dne 18. srpna demontované ustroňské a cisownické zvony vyfotil jeden fotograf před kostelem v Ustroni. Případní zájemci si mohli fotku koupit na farním úřadě.

To farníci z těšínského katolického kostela sv. Máří Magdalény šli ještě dál. V září 1916 poskytli pro válečné účely také měděnou střechu z věže svého svatostánku, kterou pak nahradila zinková. Podle obecní kroniky Horního Žukova v obci stávala dřevěná zvonice. Během světové války byla zbořena, dřevo rozprodáno a zvon poskytnut pro válečné účely.

 Jak se tvrdí v jedné legendě, v dobách třicetileté války jeden Žukovan chytil vojenského zběha, za jeho dopadení obdržel odměnu. Poté nechal na svém pozemku postavit dřevěnou zvonici. Ta měla údajně zázračnou moc, zvonila sama od sebe v případě blížícího se požáru, krupobití či jiné pohromy. Když  jednou na zvonici zazvonili umíráček oběšenci, samovolné zvonění skončilo.

C. k. hejtmanství v Těšíně se v říjnu obrátilo na obyvatelstvo s prosbou, aby více sbíralo listí z ostružiníků, z kterých se v zimě vojákům na frontě vařil čaj. Zatím se totiž nepodařilo nasbírat dostatečné množství. C. k. ministerstvo války se rozhodlo motivovat zájem potenciálních sběračů odměnou ve výši osmi korun za každých sto kilogramů usušených listí, nasbíraných ještě před prvním sněhem.

 

Válka si žádá stále nové oběti

Seznam oběti válečného běsnění rozšířil 16. června 1916 Albín Juraszek, zemřel v nemocnici ve Vídni ve věku třiadvaceti let. Povoláním zahradník a syn krejčovského mistra Jana Juraszka z Těšína, do armády narukoval hned po vypuknutí válečného konfliktu. Jednou utrpěl zranění, avšak uzdravil se. Během poslední zimy ale prochladl a následně onemocněl tehdy neléčitelnou plicní chorobou. Tentýž den padl v severní Itálii dvaačtyřicetiletý Jiří Klus. Narodil se v Košařiskách, přiženil se do Karpentné. Angažoval se v místním Rolnickém spolku a vyznal se v pěstování zemědělských plodin. To byl jeden z důvodů, proč ho Karpenťané zvolili do obecního zastupitelstva.   

O dva dny později zemřel na ruské frontě praporčík Jiří Mrowiec, v civilu kandidát práv a syn evangelického pastora ve Wisle. Mladší bratr zesnulého bojoval na italské frontě, starší zemřel před dvěma lety po těžké nemoci. Devatenáctiletý voják Pavel Kaleta z Bystřice skonal 19. června u města Ostrowiec v Haliči. Pro jeho ovdovělou matku to byla velká tragédie. Dne 4. července 1916 padl poručík v záloze Pavel Hławiczka. Před válkou pracoval jako učitel v Brenné, poté ve Wisle. Pocházel z Ustroni. Tři dny nato nepřátelská kulka ukončila život jednadvacetiletého Viktora Sładeczka z Vělopolí. Před válkou se živil jako farmaceut, jeho otec byl ředitelem vělopolské školy.

V červenci se konal na hřbitově v Bohumíně pohřeb polského legionáře, seržanta Vitolda Jabłońského. Během posledních bojů u řeky Styr (protéká dnešním Běloruskem a Ukrajinou)  ho kulka z kulometu zasáhla do oka. Byl převezen do vojenské nemocnice v Bohumíně, kde 17. července, navzdory snaze lékařů, svému zranění podlehl.  Za rakví ozdobenou věncem věnovaným místní organizaci Liga kobiet (žen), kráčelo mnoho místních Poláků. Nad hrobem promluvil místní probošt, zdůraznil statečnost padlého. Před spuštěním do hrobu přítomné děti zasypaly rakev květinami. 

Manželé Jan a Mariana Kozłovi z obce Hažlach u Těšína obdrželi v listopadu 1916 smutnou zprávu, že jejich jediný syn Jan, který pobýval už téměř dva roky v ruském zajetí, vydechl naposled 7. srpna téhož roku. Bylo mu osmadvacet let. Povoláním zedník, se ve volných chvílích rád věnoval četbě knih. Napsal i několik článků do regionálních novin. 

 

Atentát na předsedu vlády a skon císaře

Dne 21. října 1916 sociální demokrat Friedrich Adler zastřelil ve Vídni předsedu vlády předlitavské, tedy rakouské části monarchie, Karla von Stürgkha. O měsíc později celou monarchii otřásla zpráva o smrti císaře Františka Josefa I. Stařičký mocnář skonal 21. listopadu večer ve věku šestaosmdesáti let. Své říši vládl téměř osmašedesát let. Úředně uvedenou příčinou smrti byl oboustranný zápal plic a selhání srdce. Mnoho poddaných si uvědomovalo, že smrtí panovníka nenávratně skončila jedna epocha, nicméně jejich zájem se soustřeďoval spíše k budoucnosti, která budila naděje i obavy.

Novým císařem se stal jeho prasynovec, arcivévoda Karel František Josef, vládl jako Karel I. Dne 30. listopadu ráno v Těšíně, v den mocnářova pohřbu, se ve všech kostelech ve městě uskutečnily smuteční bohoslužby. Zúčastnili se jich žáci a studenti z místních škol, úřednictvo, vojáci a početní řadoví občané. V židovské synagoze se smuteční tryzna konala až odpoledne. Všechny lucerny byly povlečeny černým suknem, obchody měly zavřeno.

Podle dobového tisku zesnulý panovník zanechal po sobě soukromý majetek v hodnotě 130 milionů tehdejších korun. Tvořily ho jednak hotovost a cenné papíry, velmi hodnotné umělecké sbírky obrazů a soch, pozemky, zámky, lovecké zámečky a vily ve Vídní a jiných městech. 

Ve své závěti víc jak polovinu svého majetku odkázal na různé dobročinné účely. Například částkou šedesáti tisíc korun pamatoval na válečné invalidy a pozůstalé po padlých vojácích. Jeho dvě dcery, arcivévodkyně Gisela a Marie Valerie, obdržely každá po dvaceti milionech korun. Štědře obdarováni byli také vnuci, pravnuci a zeťové. Nezapomněl ani na nejbližší služebnictvo. 

V Terstu, tehdy patřil k Rakousko – Uhersku, zesnula krátce po panovníkovi jistá Helena Rastelli. Na této události by nebylo nic zvláštního, nebýt toho, že žena nejen zemřela, ale také se narodila ve stejný den jako císař.

Autor: 
Česlav Gamrot

Další články - Historie

Letos v září tomu bylo už více jak tři sta třicet let, kdy vojska Osmanské říše pod vedením velkého vezíra Kary Mustafy oblehla Vídeň. Ohroženému městu  přispěchal na pomoc polský král Jan III. Sobieski,...

Historie | 04.11.2015 - 21:41

Málokdo měl takový technický talent jako on. Vyznal se v jemné mechanice hodin, v čerpadlech i v parních strojích. Jedná se o Josefa Božka, rodáka z Těšínska, který hledal a našel...

Historie | 22.09.2015 - 12:27

Konczakowském, významném těšínském podnikateli a zároveň jednom z největších sběratelů starožitností v Evropě, uspořádaly  historičky Irena French a Irena Kwaśny.

Historie | 30.07.2015 - 12:29
Tramvaj a automobil na hlavním náměstí v Těšíně na snímku z konce rakousko-uherského období.

Když koncem 19. století spatřily světlo světa první motorové automobily, začaly postupně nahrazovat bryčky, povozy či vozy. Bylo jen otázkou času, kdy se tento převratný vynález objeví i na Těšínsku.

Historie | 10.03.2015 - 12:10