Pastor Jan Pindór zasvětil život službě druhým

|
Těšín
| 12. Červenec 2011 - 13:42

Velkou osobností Těšínska byl pastor Jan Pindór. Vliv evangelického duchovního, který během svého pohnutého života navštívil Spojené státy, zažil smrt milované dcery, zásah kulovým bleskem či setkání s rakousko-uherským císařem Františkem Josefem I., přetrvává dodnes.

Jeden z nejvýznamnějších evangelických duchovních na Těšínsku našel inspiraci v USA

Narodil se 5. prosince 1852 v Horní Lištné. Jeho otec Jan byl rolníkem a nějaký čas i fojtem, duchovním byl i jeho mladší bratr Józef. V roce 1873 ukončil studium na gymnáziu v Těšíně, poté studoval teologii ve Vídni a v Lipsku, kde byl promován na doktora teologie. Potom se začal učit angličtinu. Původně měl začít dráhu duchovního v Bielsku, avšak nakonec byl přeřazen do Těšína, kde se 14. října 1877 stal třetím farářem v evangelickém kostele Ježíše. V následujícím roce se oženil s Helenou Kupferschmidtovou. Měli spolu dceru Eleonoru a syna Karola, významného diplomata a konzula v Číně a USA. Jan Pindór byl populárním a oblíbeným kazatelem, a to jak u polských evangelíků, tak mezi německými. Po smrti faráře Theodora Haaseho v roce 1909 se stal prvním pastorem těšínského sboru.

Cesta do Ameriky

Pastor Pindór byl prvním slezským evangelickým duchovním, který navázal kontakty s protestantskými církvemi na Západě. V roce 1892 napsal do evangelického časopisu \"The Christian\" článek o stavu evangelické církve ve Slezsku. Krátce nato uskutečnil cesty do Německa a Velké Británie. V roce 1893 byl pozván do Chicaga, kde se setkal s významnými osobnostmi duchovního probuzeneckého hnutí, například s Reubenem Torreyem a Dwightem Moodym. Během svých cest Pindór dospěl k názoru, že mezi tradičním náboženstvím slezských evangelíků a opravdovým křesťanstvím, je velký rozdíl. Domů se vrátil s novým nadšením a rozhodnutím, že bude pracovat mnohem víc pro svůj lid, než dosud. Pindórova kázání a také jim přeložené knihy pak přispěly k duchovnímu probuzení na Těšínsku.

Pastor byl horlivým zastáncem protialkoholického hnutí a při evangelických sborech zakládal abstinenční spolky. Vypracoval nové metody výchovy evangelické mládeže a pro děti zavedl nedělní besídky. Vedle duchovní činnosti proslul jako spisovatel a překladatel. Své rozsáhlé překladatelské dílo zahájil v roce 1883 překladem Historie reformace 16. století od švýcarského teologa Marle d´Aubignea. Přeložil také díla jiných významných myslitelů a teologů, například Thomase Kempise a Johna Bunyana či Labyrint světa a ráj srdce od Jana Ámose Komenského a řadu dalších. Z jeho vlastní tvorby nejvýznamnějším dílem je Pamiętnik (Památník). Zkušenosti ze svých zahraničních cest shrnul v knize Wspomnienia z podróży do Ameryki (Vzpomínky z cesty do Ameriky). Řadu let vydával Evangelický kalendář. Významně se podílel také na založení evangelického sboru v Třinci a zasloužil se tam o stavbu kostela.

Tváří v tvář smrti

V roce 1899 pastora postihla velká životní tragédie. Jeho jediná dcera Eleonora zemřela po těžké nemoci ve věku pouhých dvaceti let. Ve čtvrtek 17. května 1906 měl jako duchovní vést smuteční obřad zesnulého rolníka Michała Farného na hřbitově v Koňakově. Protože se blížila bouřka a začalo pršet, po příchodu na místo posledního odpočinku se mnoho přítomných ukrylo ve hřbitovní kapli. Po chvíli dovnitř vletěl kulový blesk a zanechal za sebou děsivou zkázu. Třináct osob na místě zemřelo, dalších dvaadvacet utrpělo zranění. Mezi raněnými byl i pastor Pindór. Po úderu blesku ztratil vědomí. Když se vzpamatoval, nařídil několika mužům, kterým se nic nestalo, aby zanesli rakev se zemřelým k vykopanému hrobu a pak dokončil smuteční obřad. Teprve potom se nechal zavézt do Těšína. Úder blesku však na něm zanechal trvalé zdravotní následky, měl problémy s očima a občas trpěl bolestmi hlavy. Navíc se u něho začaly objevovat příznaky cukrovky. Po této události byl nucen omezit své misijní aktivity.

Bohoslužba za přítomností císaře

Na přelomu srpna a září 1906 v Těšíně pobýval císař František Josef I. Ač přesvědčený katolík byl znám svou toleranci k jiným vyznáním. Proto se v neděli 2. září vypravil do slavnostně vyzdobené židovské synagogy a evangelického svatostánku. Bohoslužba začala v 16 hodin. V kostele Ježíše, který je největším evangelickým chrámem v Polsku, nebylo k hnutí. „Rozlehlé prostory obrovského kostela byly až po pavlače na třetím patře doslova přeplněny svátečně oblečenými lidmi. Davy lidí, vrstvící se směrem nahoru, představovaly fascinující pohled, který překonalo pouze to, když tyto masy zazpívaly za doprovodu varhan píseň v polštině Bůh je má síla, a během příchodu císaře polsky rakousko-uherskou hymnu Zachovej nám Hospodine císaře a naši zem,“ zaznamenalo evangelické periodikum Przyjaciel Ludu (Přítel lidu) 16. září 1906.

Před oltářem monarchu přivítal německy a polsky Jan Pindór, který se zároveň pomodlil k Bohu o požehnání pro panovníka. Císaři také vyjádřil vděčnost za náboženskou svobodu a návštěvu chrámu. Císař byl viditelně dojat a srdečně poděkoval Pindórovi za vřelé přijetí. Křeslo, na kterém František Josef seděl během bohoslužby, je jedním z mnoha exponátů Muzea protestantismu, které sídlí přímo v prostorách kostela.

Pastor na poslední cestě

V souvislosti s kázáním, které 27. ledna 1915 přednesl u příležitosti narozenin německého císaře Viléma II., byl prezidentem Nejvyšší církevní rady ve Vídni Wolfgangem Hassem poslán do penze. Oficiálním důvodem jeho odchodu byl špatný zdravotní stav. Po skončení první světové války mu varšavský biskup Juliusz Bursche nabídl místo v kolonii popolštěných holandských emigrantů v Nejdorfu (nyní Mościce). Tam ho 18. prosince 1924 postihla mozková mrtvice. V těžkém zdravotním stavu byl na vlastní žádost převezen do Těšína. Po příjezdu do města nad Olzou musel být ihned hospitalizován v nemocnici. Tam se jeho zdravotní stav začal ještě zhoršovat. V pondělí 29. prosince dal najevo, že touží přijmout Večeří Páně, kterou přijal z rukou duchovního Karola Kulisze. O hodinu později pokojně zemřel.

Pohřeb se konal v pátek 2. ledna 1925. Smuteční hosté z obou stran hranice se začali scházet už od rána. Obřad začal ve 14 hodin v kostele Ježíše. Rozlehlý chrám byl i tentokrát přeplněný. Hlavní smuteční řeč měl duchovní Karol Kulisz. Rakev s ostatky svého pastora pak zanesli na těšínský evangelický hřbitov členové presbyterstva. Pohřben byl hned vedle své dcery Eleonory. Pohřbu se zúčastnilo 24 pastorů.

Jeden z evangelických duchovních, pastor Oskar Michejda, napsal krátce po Pindórově smrti nekrolog, ve kterém mimo jiné uvedl: „Tehdy jsem byl ještě malý chlapec, přesto si živě vybavuji okamžiky, když se farář Pindór vrátil z Ameriky. Díval jsem se na člověka, který cestoval lodí do země, o které nám ženy na prostranství před kostelem vyprávěly hrůzostrašné věci. Lidé tam prý chodí hlavou dolů, a my chlapci jsme si byli jistí, že je to opravdu nohama nahoru. Pak jsem ho viděl na kazatelně a dodnes si vybavuji, že lidé během kázání hlasitě plakali při každé zmínce o Americe. Tehdy náš lid ovládla určitá emigrační horečka, všichni byli posedlí Amerikou.”

Autor: 
Česlav Gamrot

Další články - Historie

ZA CÍSAŘE, ZA VLAST! Vlastenecky laděná pohlednice Těšína z období první světové války. Je na ní také císař František Josef I. a následník trůnu Karel František Josef. V roce 1916 starý císař zemřel a na jeho místo nastoupil korunní princ. FOTO FOTOPOLS

Před sto lety, tedy roce 1916, Rakousko-uherská mašinérie začala pociťovat nedostatek základních prostředků. Úřady se čím dál více odvolávaly na vlastenectví a obětavost obyvatelstva v zázemí.

Historie | 11.08.2016 - 13:31

Letos v září tomu bylo už více jak tři sta třicet let, kdy vojska Osmanské říše pod vedením velkého vezíra Kary Mustafy oblehla Vídeň. Ohroženému městu  přispěchal na pomoc polský král Jan III. Sobieski,...

Historie | 04.11.2015 - 21:41

Málokdo měl takový technický talent jako on. Vyznal se v jemné mechanice hodin, v čerpadlech i v parních strojích. Jedná se o Josefa Božka, rodáka z Těšínska, který hledal a našel...

Historie | 22.09.2015 - 12:27

Konczakowském, významném těšínském podnikateli a zároveň jednom z největších sběratelů starožitností v Evropě, uspořádaly  historičky Irena French a Irena Kwaśny.

Historie | 30.07.2015 - 12:29